neděle 16. října 2016

Pracovní léto a trocha objevování na Severu

Během našeho žití v Ostravě jsme se s Adamem dohadovali ohledně naší budoucnosti co a jak, kde kdy a proč.. Chtěli jsme jet někam do zahraničí, ale zároveň jsme potřebovali vydělat i nějaký ty peňaze aby jsme si to mohli užít. Rozhodnutí tedy padnlo na výjezd do zahraničí s možností si vydělat. Adamova ségra Bára byla loňi ve Švédsku sázet stromky a tak nás doporučila
a začátkem května jsme vyrazili.
Měli jsme zařízené super ubytko u jezera nedaleko  města Östersund (biatlonoví fanoušci vědí). S Adamem jsme měli sami pro sebe celý jeden apartmán takže pohodička. Vedle nás bydleli kluci - další pracovní síla, sázeči a prořezávači.
Naše pracovní akce probíhala tak, že jsme ráno museli naložit zalité stromky do auta a v 8:00 jsme vyrazili na určenou plochu, kde jsme sázeli do vyčerpání sil.
Museli jsme s sebou mít samozřejmě pomůcky bez kterých by to nešlo a to: pottiputku- neboli sázečku, nůši na stromky- klec na zádech ve které jsme si na určité místo donesli boxy se stromkama, pás kolem pasu, kde byly dva háčky na uchycení boxů se stromkama. Boxy se rozlišovali na dva typy a to powerpoty (obsah cca 122 ks stromků) a jackpoty (obsah cca 63 ks stromků), dále jsme museli mít pořádnou obuv, která vydrží pořádný zápřah (u mě vyhrály Saltic Granit, které vydržely celou dobu nepromoknout a podrážka držela jak z oceli). Nezbytnou součástí byl i nepromokavý oblek a pracovní rukavice.
Takhle jsme pracovali každý den kromě neděle a pondělí kdy jsme jezdili na nákupy. Ze začátku jsme i lezli po místních oblastech, ale pak už jsme museli jen restovat. Práce to byla fyzicky náročná, ale naprosto skvělá, hlavně v tom, že byl člověk většinu dne sám v přírodě a s MP3 v uších.
Celkem jsme ve Švédsku pracovali 2 a půl měsíce. Po odpracované dřině jsme s Adamem pokračovali dál na vytoužený sever.
Cílem byly Lofoty, Flatanger a Hell. Cestou na Lofoty jsme se stavovali v národním parku Švédska - Abisko. Zde jsme přespali a druhý den vrazili na trek. Pěkný výlet, akorát počasí moc nevyšlo.
Po dlouhé cestě přes polární kruh jsme dorazili nakonec na Lofoty. Pro turisty ráj. Nádherná krajina, čistá, s povoleným kempováním kdekoliv aniž by to tam pak vypadalo jak na skládce. Prostě nádhera.
Koupili jsme si průvodce na bouldry, který letos vyšel a jezdili jsme objevovat šutry. Mezi boulderingem jsme si to zpestřili i pro nás novým stylem lezení a to po vlastním...
Začínali jsme na jendo délkach a bylo to naprosto boží. Po mé první vytažené jednodélce po vlastním jsem měla radost jak kdybych vylezla jednu ze svých nejtěžších cest. Nakonec jsme si troufli i na vícedlku, kde jsme to přežili ve zdraví a naprosto si ji užili. Ne vrcholku nás čekal nádherný výhled na Lofoty a na místní městečko Henningsvær. Před koncem našeho výletu na Lofotech jsme si to tam projeli s guidem i na kajakách a to bylo taky naprosto famózní.
Z Lofot jsme se přesunuli zase směrem na jih, tentokrát do naší již známé oblasti Flatanger. Naše obavy, jestli budeme mít vůbec co lézt když už jsme si tam loni vylezli co šlo, a letos jsme místo trénovaní na lezení sázeli stromky, byly na místě. Vylezli jsme si tam znovu cesty co loni akorát letos jsme si přidali pár krásných 7a,7a plus a 7b na OS a flash.
Po návštěvě Flatangeru jsme se jeli podívat do jediné norské pískovcové oblasti Ekne. Od této oblasti jsme toho teda čekali víc. Naše písky jsou oproti těm norským jako ráj. Skály v Ekne tvořily chyty ve tvaru kostek a divnochytů- trošku jak na Krkavce, ale krajina to zachraňovala :).
A jak se říká na konec to nejlepší- Hell.
Do oblasti Hell jsem chtěla jen já, ale Adam mi chtěl udělat radost, tak jsme tam na poslední dva dny našeho tripu jeli. První den jsem dala přes 10 cest a druhý den jsme ještě něco polezli a vyrazili směr Švédsko.
Stavili jsme se ještě za klukama z práce (prořezávači pracujou dýl než sázeči), dali poslední pařbu, vzali jsme si pracovní věci, které jsme si tam nechali a vyrazili směrem domů na trajekt.
Tento letní pracovní trip se mi hodně líbil. Objevili jsme něco nového, ,,naučila,, jsem se chytat ryby, vyzkoušela jsme si lezení po vlastním, vyzkoušela jsem si i sešít stehama ránu, poznala nový kamarády a nakonec dostala nový mazlíčky - pískomily (Gin a Tonic).


šití













pátek 1. dubna 2016

Jarní bouldering na laně

Začíná jaro a s ním přichází konečně i teplejší počasí. Na velikonoce máme celá rodina volno, takže hurá vyrazit někam do skal.
V plánu máme boudering, že by konečně ten Fontáč, když tam naši ještě nebyli nebo Chironico, kde jsem taky já už dlouho nebyla? Týden před odjezdem neustále ,,čekujeme,, počasí a nadšení zrovna dvakrát nejsme. Jak na Chíro tak na Font hlásí zimu a déšť..Koukáme i na další oblasti a nejlíp hlásí na Arco. Luba s mamkou měli jasno, pojedem tam kde bude nejlíp. Trošku se mi protočily panenky, že zrovna lano, když celou zimu bouldrujem, ale co už... V Arcu jsem byla naposledy asi před 10ti lety, tak si to ráda zopakuju.
Sbalili jsme potřebný vercajk do tranďáku a v pátek odpoledne vyrazili. Bohužel jen vyrazili...
V Nýřanech na benzínce jsme natankovali, ale když chtěl Luba nastartovat, tak auto nic.. Odtlačily jsme ho s mamkou na vedlejší parkáč a čekali co Luba řekne. (Nedávno si naši nechali tranďáka opravit, takže měl novou autobaterii i alternátor). Po konzultaci s našim strejdou (automechanikem) jsme jeli do Plzně koupit novou autobaterii - po tom co jsme díky cizímu pánovi nastartovali přes kabely. Koupili jsme baterii a čekali jestli se bude dobíjet. Světýlko, z testru na baterku svítilo, že nabíjí tak jsme se opět vydali směr hranice. Byla už tma a říkali jsme si, že za hranicema zastavíme a zkusíme opět jestli se nabíjí. Jenže už po cestě bylo vidět, že světla nějak míň svítí, což nám naznačilo, že je asi něco špatně. Na začátku Německa jsme znovu testovali baterku a výsledek byl, že alternátor je asi v hájí, protože ani ta nová baterka se nenabíjela...Dilema jet, či nejet dopadlo nakonec tak, že jsme se ještě v noci vraceli zpátky domů.
Ráno jsme řešili co a jak. Měli jsme v záloze ještě mamky auto (Galaxy) a doma se nám být nechtělo.
Naše chuť vyrazit na zájezd vytrvala a tak jsme přebalili věci  a vyrazili do Arca s mamčinou károu. Má o dost silnější motor než náš tranďáček, takže si Luba řízení užíval a večer už jsme vegetili v San Siru na parkovišti.

S Šímou na výletě :)

Ráno jsme se probudili do krásného slunečného počasí a vybrali si na rozlez oblast Nago. Na rozlez jsme si s mamkou daly nějakou krutopřísnou spáru za 5c, kde jsem měla nateklo i přes to, že jsem tam visela za žáby. Mamka v tom vypadala snad ještě hůř, ale daly jsme to :). Pak jsme si daly ještě asi 5 cest a šli jsme totálně strhaní ze skal.

Oja Nago

Večer na parkoviště přijela milá návštěva- Majklovci s dětma a Monrou, kterýho jsme neviděli už nějaký ten pátek.
Druhý den, jsme chtěli prozkoumat oblast Grottosauro, ale bohužel jsme ji nenašli, tak jsme šli do klasiky Massone. Co vám budu povídat. Byl to totální masakr. Boj v 6b,7a, ale největší v 6c+ poslední cestě na OS. Tak nateklo pod řetězem jsem snad nikdy neměla, ale bylo to super.. Ruce mě pak bolely ještě asi 2 hodiny :D. Luba si vylezl I buoni cattivi 7c a vedle v Sangitu bojoval Majkl s Monrouem jak o život.
Další den jsme měli zasloužený rest. Jeli jsme do Zoo campu na sprchu a pak jsme si udělali příjemné odpoledne v Arcu na zmrzlině a výletě na hrad. Večer nás čekala oslava mých 24. narozenin. Mamka udělala dva dorty, protože pojídačů bylo hodně. Nachystali jsme šampusy a oslava mohla začít. Bylo to moc pěkný večer v přítomnosti super lidí, se zábavou ve formě hry Aktivity a 3. lahví vypitého šampáňa. Už se tešim zase za rok na další oslavu :P.

Narozeninový presenty

Pařba jak má být
Večerní aktivity 

Den poté jsme šli zalízt do San Sira. S Lubou jsme si vybrali na rozlez Regan Boia 6b+, nečekaně pekelný 6b+ :D .. Pak jsem si vybrala Jerome 7b, kde jsem si načárkovala všechno co bere a na druhej to dala. Pak jsme lezli ještě nějaké cesty, ale za zmínku stojí Charlot 7b+. Poslední cesta co jsme si se Zuzkou vybraly. Cesta byla krátká, ale o to víc úderná. Nešel mi tam pořádně jeden krok, nevim jestli to bylo vyčerpáním nebo nedostatkem kůže..Každopádně Zuza to poslala jak nic, ale nejvíc mě pobavilo představení Monroua. Už v nálezu do prvních chytů jsem myslela, že puknu smíchy a celý se mě to drželo až do doby než cvaknul řetěz.. Je vidět, že už má  Marilyn něco z herecké kariéry za sebou  :). Večer, proběhl opět ve znamení Aktivit, ale z předešlého večera jsme byli nejací mrtví. V neděli (náš poslední den výjezdu) jsme zvolili oblast Calvario, nedaleko hradu, kde jsme byli o restu. Pěkná oblast, ale mraky lidí. Počasí bylo jak před bouřkou, ale i tak jsme si pěkně zalezli. Na rozelez 6c+ kolmice, kde jsem se nastačila divit. Bouldry jak blázen - skoky po jebkách bez nohou ? Hm.. na rozelz dost hustý. Pak jsem šla zkusit na flash po Lubovi 7a. Bohužel jsem spadla těsně před výlezem, ale rozhodně krásnější cesta než předešlá. Druhým pokusem už 7a padlo.
7a v Calvariu

Oja s legendou

 Na dolez jsme si daly s mamkou 6b+ zase v kolmici a čekalo mě něco podobného jako při rozlezu..
Po dobití vrcholu, jsme se rozhodli pro odjezd. Byli jsme všichni už unavení a měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu domů. Vůbec se mi nechtělo domů ze skal a od naší party.. Ale co už, návrat do reality je vždycky blbej.
Tak snad zas někdy Arco ;-)

čtvrtek 3. března 2016

Na chvilku OSTRAVAČKOU

Jak se dalo očekávat....
Adam letos v zimě dodělává školu a já končím ve Vrchlabí v práci. Všechno do sebe zapadá. Po 3 a půl letech spolu začneme konečně bydlet pod jednou střechou v ostravském domečku.
Adam úspěšně odstátnicoval a stal se z něj promovaný inženýr stavební fakulty v Brně.
Já mezitím podala výpověď v nemocnici a a domluvila si práci v Ostravě. (Dělám teď na super bouldrovce Tendon Blok u Gendovců, kde jsou super lidi, parťáci, lezci, kamarádi.. Adam začal makat v oboru a dělá statika v jedné firmě).
Začátkem února tedy začalo velké stěhování. Vzala jsem si pár ,,nezbytných,, věcí z Vrchlabí a postupně je dovážela do Ostravy.

S Inženýrem Fialou

Než jsem se zde pořádně zabydlela proběhly dva boulderové závody, kde jsem nemohla chybět!
První závody proběhly  v Peci pod Sněžkou, které pořádal Kuba Rak. Super akce na menší bouldrovce. Kuba stavěl bouldry sám takže klobouk dolů, protože bouldry byly super a všichni si perfektně zalezli (tělo mě pak bolelo asi dva dny). Oja lezl v dámské kategorii, takže mi vyfouknul 1.místo. Vystačila jsem si s 2.m a mamka s Lenuli byly 3. Z chlapů vyhrál Honza Zíma.
Druhé závody se konaly v Ádru a pořádal je Mája. Rozhodně se jednalo o jednu z nejlepších boulder akcí. Takový menší Mejcup :P. Bouldry stavěl  Andrejko Chrastina s Jirousem a Smolkem. Kvalifikace byla super a finále též. Přijelo spoustu fajn lidí. Zalezli jsme si vždycky jak bandička někde ve skalách. Simča Ulmonová vždycky někdě řvala jak venku na pořádnejch boulderch, takže zábava byla veliká :). Večer se konala afterparty v Kalírně se super kapelkou, parádní akcička...
Výsledky: baby 1.Simča, 2. Leňulí F, 3.já a pak mamka a Oja. Chlapy vyhrál Novajka, druhý byl neuvěřitelně silný slovák a 3. Ondra.

Kvalda Adr



stěnka v Adru
                       

Když jsme s Adamem vše zařídili a nastěhovali se do dolního patra domku u Adamových rodičů přijela na návštěvu delegace z Vrchlabí - MAMKA + OJA. Měli jsme plán co kde a kdy navštívit.
Nejvíc se nám líbilo asi v ostravské ZOO. Vyšlo nám zrovna pěkné počasí, které připomínalo spíše jaro než zimu. Zvířátka byla vylezlá a jarní počasí v nich vyvolávalo sbližující se touhy, tak bylo aspoň na co koukat :D.
Dále jsme byli v Krásno Polském planetáriu. Dozvěděli jsme se kolik je souhvězdí, jak vypadá obloha v Africe a jinde. Zajímavé a krásné, škoda, že nám nevyšlo lepší počasí abychom mohli pozorovat oblohu dalekohledem.
Mezitím co jsem byla v práci mamka s Ojou navštívili Velký svět techniky, ze kterého byl Oja také moc nadšený. Pak nesměl chybět společný trénink a nakonec mamky první návštěva IKEI. Každý kdo byl poprvé v IKEI asi ví o čem mluvím.. Málem nestihli s Ojou vlak domů :D.

ZOO Ostrava



Jak jsem psala výše - chodíme s Adamem oba do práce, a baví nás to.
Já jsem na bouldrovce absolutně šťastná. Mám skvělé tréninkové možnosti a čas sama na sebe, což jsem v předchozí práci rozhodně neměla.
Adama to v práci také baví (aspoň myslím) dělá co dělat vždycky chtěl a co studoval.

Tento týden jsme si udělali na chvilku volno a vyjeli jsme do Alp ke GrossGlockneru. 3 denní lyžovačka se super lidmi. Sice to počasí mohlo vyjít líp, ale i tak to bylo super. Adam crossil freeride na skialpech a ja na prkně.Všechno jsme přežili bez úrazu a to byl i náš hlavní cíl :D.

V kabince bylo nejlepší počasí

Takže si tady teď s Adamem vesele bydlíme v Ově a žádáme o víza do Kanady a na Nový Zéland. Uvidíme jak nám co dopadne.. V záloze máme spoustu jiných plánů.



středa 4. listopadu 2015

Fontáč ve znamení Petráče a Sněžníku

V práci se mi podařilo dostat dovolenou na dvanáct dní. Mamce taky a Adam se ze školy uvolnil sám. V plánu jsme měli Fontáč a konečně pořádný bouldering. Mamka s Ojou ve Fontáči nikdy nebyli ( ani teda Luba, ale ten teď o volnu vůbec nemůže přemýšlet, protože dře v práci jak ukrajinec ), tak se moc těšili.
Nakoupili jsme zásoby, nabalili auto a vyrazili s Ojou a mamkou směr Choceň na závody MČR mládeže, kde máme sraz s Adamem a po závodech cestu protáhnem do Francie. Plán super, ale ne vždy všechno klapne jak má. Z klasické cesty autem se stal hororový zážitek. Začalo to u vesnice Stéblová kde se mi u našeho tranďáku z ničehonic vypl motor při vjezdu na žel.přejezd a jen tak tak nám to dalo aby jsme nezůstali stát na přejezdu. Voláme Lubovi co se děje a co máme dělat.. No nic moc jsme nevyřešili, nastartovat šlo tak jsme jeli dál. V HK jsme se jen tak tak vyhnuli bouračce, což byl další emocionální zážitek, další nás čekal  na křižovatce, kde se mi tentokrát vypnul motor a s ním i posilovač řízení při zatáčení, jen tak tak jsme se vyhnuli svodidlům a nezpůsobyli žádnou škodu, to už mi skoro stály vlasy hrůzou, ale už jsme byli kousek od Chocně tak jsme jeli dál. Tentokrát nám motor chcípnul na přejezdu a nešlo ani nastartovat.. Mamka vyskočila z auta začala tlačit a motor se zas rozjel. Po dojetí k hale do Chocně jsem se nezmohla na nic jiného než pláč jak ze stresu tak radosti, že jsme všichni živí a zdraví.
Oja závodil a my řešili co s autem, už jsem si za volant sednout nechtěla. Sháněli jsme automechanika, který se nám na to podívá popřípadě opraví co je špatně, abysme mohli vyrazit do Fontu. Tentokrát při nás štěstí nestálo. Oja byl na závodech 3. a to, že to bylo bůhvíjak. Místo Fontu jsme večer jeli domů odtahovkou.
Další den jsme seděli doma a dali poradu co a jak, byl víkend takže na auto se nám někdo podívá až v pondělí. Rozhodli jsme se tedy vyrazit tady po Čechách na bouldry s našim druhým autem (Berlingem).
Ještě ten den jsme vyrazil aspoň na Ostaš, kde bylo docela mokro.

Kouzelný zelí 7A

Zkoušela jsem Save your body 7C, ale zatím jsem na to asi moc slabá. Každopádně Adam to dal a shodil si to na 7A. Pak jsme vedle s mamkou zkoušely Kouzelný zelí 7A, které jsme obě daly. Pak jsme se šli podívat na bludičku, která byla taky trošku zavlhlá. Šli jsme se ještě podívat na Radiátor, kde jsme s mamkou daly Danyho parťáky 7B, krásný boulder, ale za každý centimentr na víc bych byla jen ráda.V úterý jsme vyjeli směr Petrohrad. První den jsme zvolili oblast, pro nás novou -Žihle. Cesta k šutrům byla docela dlouhá, ale zalezli jsme pěkně. K autu jsme se vraceli až za tmy. Oja dal ten den 7B+ a 7C. Adam 7B,7C a dokonce i jedno 8A - Cecky samou loknu měla, mamka dala 7B, 7B+ a k tomu ještě 7C 120 Přes Prsa, 200 V Pase na 2.pokus. Já jsem dala 7B+ a 7C 120 Přes Prsa, 200 V Pase na OS!!!! Nástup z oblin a hejbej se jak můžeš.
Srandičky na Žihli
Druhý den jsme byli na Vlčáku kde jsem měla z minulé návštěvy rozdělaný boulder Pláč 7C/C+. Dala jsem pár pokusů a aniž bych to čekala jeden i přelezový :). Oja si tam mezitím dal nějaký ultrakvak Vlčí řev 7B+ a pokračovali jsme dál na Vyhlídkovou skálu.

Pláč 7C/C+

Vlčí řev 7B+
Adam tady má projekt Magické oko 7C+, které tentorát nepouští a mamka si rozlezla Vzdor 7C. Oja si přelezl Levej 7B a rozlezl Špekmena 8A. Mě už se do Špekmena nechtělo kvůli bolavým prstům. Věděli jsme, že se sem ještě během našich dnů volna vrátíme.
Po jednodenním restu doma jsem zvolili sever. Nejdřív jsme byli na Modříně. Nejvíc se mi tam asi líbil bouldr Čermyho návrat 7C. S Ojou jsme se v tom celkem dobře hejbali , ale nakonec ho vylezl jen Adam.

Čermyho návrat 7C

Lezli jsme jeden bouldr za druhým až jsme zase zatměli a Oja s Adamem zkoušeli Fox racing 7C za svitu čelovek. Adam to ještě dal, ale Oja už byl KO. Večer jsme si udělali příjemný večer u ohýnku a druhý den Sněžník.

Bouldering s čelovkama
 Na Sněžníku svítilo krásně slunko, jen vítr kazil podzimní idilku. Potkali jsme hrozně moc známých i neznámých, prostě super počásko. Adam šel zkoušet Fixuj jako Graham 8A zatímco my jsme se rozhýbávali na tělocvičně. Pak přišel Adam, že bouldr vylezl s jednou bouldermatkou a bez chytače (blázen). Pak jsme spolu vyrazili hledat boulder Panel, ale neúspěšně. Vrátili jsme se zpět a vyrazili na Sněhuláka. Tady jsme si ten den asi nejlépe zalezla - dva krásné bouldry jeden 7A a jeden 7A+. Oja mezitím pokusoval Levé Dírky 7C, které tam i poslal !! Hustě on, když si vzpomenu jak sem se v tom trápila :D.

7A na Sněhulákovi

Levý dírky 7C

Večer přejíždíme do Zákup, kde nás čeká oslava bratránkových 10. narozenin a ráno hurá do Aquapalace Praha.

Mimoň pááárty :)

Nový člen rodiny
Do Aquapalce jezdíme jendou za rok a letos to je naše 3.návštěva. Kluci řádili na tobogánech o stošest. Mě se nejvíc líbilo v saunovém světě. Přeci jen jsem byla vymrzlá z těch dnů na bouldrech tak jsme užívali tepla. Večer po koupání jsme se vydali ještě do kina na Hotel Transilvánie 2. Super animák, doporučuju. Na Černým mostě nás Adam opustil a vyrazil směr Brno do školy, my jsme nažhavili opravenou káru a vyrazili na poslední den na Petráč.

Naše zbylá CREW

Malej monstr právě přelezl svoje první 8A!!!!

Ráno nás probudila mega kosa a námraza byla i vevnitř v autě na okýnkách. Snídani jsme dali na slunku a šli jsme se rozlézt na Větrnou hůrku, pak jsme se přesunuli k restům z minula. Mamka svůj rest Vzdor 7C poslala jak nic a Oja ani nemluvim. Špekmen jeho první 8A padlo skoro hned :) Takže úspěch a radost obrovská!!!! Všichni byli spokojení a mohli jsme s klidem v duši vyrazit domů, kde nás teď čeká trénink a práce.

Popolejzáníčko poblíž domova

Po návratu z Norska mě čekal v září nástup do práce.  Začala jsem pracovat v nemocnici ve 12 ti hodinových směnách a ze začátku mě to dávalo docela zabrat. Přeci jen už je konec října tak jsem si na režim denních a nočních služeb pomalu navykla.
Moc času na trénování nebylo, když to šlo tak jsem  vyrazila do okolí na skály s mamkou.
Nejdřív jsme hoblovaly Krkavku, kde jsem měla rozlezený Old School 7C. Po návratu z Norska jsem byla trošku víc rozlezená, takže Old school padnul hned :). Pak se mi tam podařilo vylézt Menší postupku 7c na PP. Ještě jsem si nakrokovala Jablonec hard, ale to zůstává jako projekt na příští rok.


crux

Dítě představ Xb

Dále jsme párkrát (asi dvakrát) navštívili Panťák a na druhý výjezd jsem dala Dítě představ Xb PP. Jedná se o nádhernou pískovcovou cestu v kolmé stěně. Cesta je vyrovnaná od začátku až do topu. Nejtěžší krok pro mě byl těsně pod vrcholem. Z přelezu mám velkou radost  a ještě mi přijde super, že mám druhé ženské opakování po mamce :).
Tak to bylo něco málo z lanování a teď zas konečně na bouldry :)

čtvrtek 1. října 2015

Norsko

Norsko-země plná mých oblíbených trollů

S Adámkem jsme přes zimu a jaro plánovali kam vyrazíme na léto, na dovolenou. Zvažovali jsme Francii a Norsko. Jelikož já už byla v Ceuse několikrát, tak jsem se spíše přikláněla k nějaké destinaci, kde jsme ještě oba nebyli. Jednou jsme se na Krkavce bavili o Norsku s Adamem Ondrou, který tam už nějaký ten čas strávil. Vyprávěl nám o proslulém Flatangeru a tak jsme se s Adamem postupně do Norska zamilovali a rozhodli se, že vyrazíme objevovat krásy Norska.
Vyrazili jsme začátkem srpna celkem na necelé 4 týdny. Půjčili jsme si od Fasola auto, ve Vrchlabí jsme spáchali mega obří nákup (protože ceny v Norsku jsou sice jak u nás, ale krát 3). Sbalili jsme si všechny saky paky a hurá na cestu.
Vyjížděli jsme 6.8. po oslavě Ondrových, Lubových, dědových a strejdových narozeninách. Museli jsme být v Sassnitzu na trajektu ve 22 hod, tak jsme šlapali do pedálů co to šlo a stihli jsme to s přehledem. Cesta trajektem přes noc se podopala spíše hororu než pohodové cestě za tolik peněz. Všechny sedačky v teple obsazené, takže super veget v zimě a větru venku. Po 2hodinovém mrznutí, už na mě Adam nemohl koukat, tak vzal židle z venku a vecpali jsme se do chodbičky na nejvíc rušné místo, ale lepší v teple a rachotu než v zimě!! Když jsme přežili naši první výpravu přespali jsme někde (vůbec nevim kde) ve Švédsku.
Zde jsme měli cíl navštívit oblast Granitgrottan. Tady jsem lezla spíš lehčí cesty na rozlez po dlouhé době zas s lanem :) zkoušela jsem teda i jedno 7b+, ale to jsem, jak to říct? No... zapytlila :D, ale Adam taky takže to asi zas tak trapný nebylo. Dala jsem jedno bouldrový 7a na flash,  tak jsem si náladu spravila!

Granitgrottan


Po návštěvě Granitgrottan jsme se přesunuli do Norska. Adam nám naplánoval po cestě zastávky na zajímavých místech. Jedním z nic byla návštěva starého dřevěnného kostelíku, který byl postavený v roce 1150.


Kostel Borgund Stave



Po návštěvě tohoto skvostu jsme dojeli do města Sogndal, kde jsme sháněli průvodce na místní lezeckou oblast Kvam. Průvodce jsme koupili v místním Intersportu, kde nám pan prodavač doporučil i bouldrovou oblast Briksdalen a lezeckou oblast Beachen.


Spaní u Sogndalu no.1



Spaní u Sogndalu no. 2

Ráno jsme tedy dali nějaké cesty v Kvamu, ale z mého pohledu teda hodně nic moc... Adamovi se tady líbilo, ale cesty měly chrakter - dlouhé kroky a madla, takže můj názor znova sem nejedu.
Druhý den ráno jsme se probudili do deštivého počasí, říkali jsme si nevadí, stejnak jedem autem do tý super bouldrový oblasti Briksdalen, na bouldry ten déšť tolik vadit nebude.
Samozřejmně, že než jsme se přesunuli, tak jsme asi 1000x stavěli, abysme si vyfotili, tu krásnou krajinu. Deštivé mraky vystřídalo slunce a tím zelpšilo i naší náladu.
Do Briksdalenu jsme dorazili nejak po poledni a já se nestačila divit, kde to jsme. Pár šutrů uprostřed kempu mezi stanama :D. No dobrý, tak budem za blázny vemem ty velký krabice na záda a půjdem tam mezi ty nechápající lidi, co jedí u stanu a diví se, co to přijelo za podivíny. Díky bohu, začalo zase pršet tak se diváci přesunuli někam dovnitř stanů nebo chatek. S Adamem jsme si z průvodce vyhlídli několik pěkně vypadajících bouldrů, ale realita byla trošku jinde. Mechem zarostlé bouldry, že v nich přes noc určitě bydlí místní trolíci. Našli jsme si jedno 7B+, které jakštakš šlo.. Adam ho poslal na několik pokusů a pak ještě zkoušel jendo 7B. Já jsem vybojovala nějkou 6 ku a byla jsme spokojená. Bohužel pršet nepřestalo a mech se sám neodstranil, tak jsme s rozhodli, že se půjdem podívat na místní atrakci -LEDOVEC BRIKSDALEN. Nakonec z toho byl příjmný výlet s krásným okolím všude kolem nás :).

Bouldering v Sogndalu

Ledovec Briksdalen

Druhý den jsme jeli do další doporučené oblasti tentokrát s lanem. Trošku jsem měla obavy co tu bude zas za mordor, ale musím říct, že tato oblast mě příjemně překvapila. Převislá stěna - dlouhá s impozantní strukturou skály. Tady jsme si dali s A. narozlez nějaké 7a Herlige Tider, A. OS já flash, ale oba jsme se shodli, že na 7a docela kotel. Dlouhá, vytrvalostní cesta a zároveň asi 3 hóóódně nepříjemné bouldry. Pak jsem dala za A. na flash ještě jedno 7b Ny Tid, to byl spíš můj styl. Kratší typ cesty, ale docela nátahy a madlíčka. Adam pak přidal ještě 7b+ OS a 7c OS.

Oblast Beachen
Cestou necestou

Po dni lezení jsme se na večer přesunuli dál a tentokrát jsme měli cíl - vyhlídka Dalsnibba a Geiranger fjord. Na Dalsnibbě jsme udělali pár fotek, já zas totálně zmrzla a rychle dolů do Geirangeru. Všude po cestě zelená tráva, dřevěnné domečky, no prostě pohádka hadr.

Cestou ke Geirangeru



Vyhlídka Geirangerfjord

Ráno jsme vstávali brzy, protože jsem parkovali u jakési stodoli a blokovali jsme parkovací místo pro traktor :D. Po rychlé snídani jsme vyrazili do Geirangeru, že se poptáme na kajaky a uděláme si plavbu po těch krásných vodopádech, jenže štěstí tentokrát nebylo s námi a všechny lodičky už byli zajednané. Se slzami v oku, jsme odcházeli a vyrazili jsme si užít zbytek dne na trolí stezku.
Trolí stezka- super, krásný výhled z vyhlídky, ale jako jít 100m od auta a zas někam jet, sorry nejsme žádný máčky... Rozhodli jsme se, že pokoříme aspoň horu Bispen co na nás tak krásně vyhlížela. ( Naše příprava na výstup, typická pro sportovní lezce nebo bouldristy) - A: Asi bysme si měli vzít něco na sváču ne ? M: Prosimtě vždyť jsme za chvilku zpátky, A:Ok, tak vemem aspoň litr vody, M: A roládu od babičky.... Takže taková byla naše příprava. Cesta tam trvala 2h a zpátky taky, takže litr vody oujeee měla jsem žízeň jak dostihovej kůň a roláda na vršku hory byla nejlepší odměna! Jinak cestou padaly samý super hlášky... Potkali jsme i nějaký místní pár co se vydal na tuto horu poprvé a dokonce i se svým psem.. Pecka. Super zážitek, nádhera, není víc co psát..

U jezera pod Bispenem



Pózovačka u jezera

Po výšlapu jsme zvolili přesun na bouldry, které nám doporučil Jašta5 - oblast Skiri.
Kdo nemá sebou pořádnou zásobu repelentu ať sem ani nepáchne. Večer jsme byli v zajetí komárů a ani už ten repelent na ně pomalu nepůsobil, Takže jediná obrana aspoň dvoje kalhoty, bundy a brutálně se zakuklit.
Bouldry vypadaly i byly super, ale klasa buďto jiná než v čechách a nebo jsme totální looseři. Adam vybojoval myslim jedno 7A a já jedno 6C... Vydrželi jsme tu dva dny a pak jsme se zase přesunuli dál.

6C

6C
Tentokrát jsme si vybrali oblast Hell, ale po cestě jěště nějaká ta zastávka. 1. byla u jendo z největších vodoapádů v Evropě - Mardalfossen. Docela pěkná zastávka, ale spíš už hurá na lezenení.
Adam se sochou pod vodopádem

Ještě jedna zastávka byla teda spíš nechtěná, ale když jsme si v Trondheimu chtěli koupit průvodce museli jsme čekat do 11h než otevřou, tak jsme se prošli po městě, obdivovali architekturu na vodě a koukli se na Kristiansten Fortress.

Trondheim

Po koupi průvodce jsme vyrazili do pekla! Zatim nejlepší oblast, kterou jsme v Norsku navštívili. Hezké cesty typické na Juru, kratší a údernější. K večeru sem chodila místní smetánka na rozhejbání těl po práci, asi něco, jako u nás na Panťáku. Adam tu dal myslím 2x 7c PP já jedno 7c jedno 7b na flash a dvě 7a na flash.

What the HELL? 7c

Z Hellu jsme vyrazili po dvou dnech lezeni směrem na Flatanger. Tentokrát se zastávkou u moře. Hledali jsme všude možně nějakou tu plážičku kam se bude dát zajet, ale všude v okolí měli obyvatelé chatičky a soukromí pozemeky. Už jsme to chtěli vzdát, když jsme na jeli na cestu, která vedla na parkoviště přímo k moři. Super ideální plácek se sprchou i záchodem (zadarmo :D) takže ideální. Přes den jsme dali opalovačku a koupačku na vorvaně a hurá do Flatangeru.

Západ slunce u moře

Já osobně jsem měla z Flatangeru smíšené pocity. Moc jsem toho s lanem letos nenalezla, tak jsem měla obavy, že si tam ani moc nezalezu v těch převisech a dlouhejch cestách.
Když jsme dojeli na místo, zaparkovali jsme u kempu, který vlastní místní týpek Olav. V kempu jsme bydlet nechtěli-ani jsme nepotřebovali, když máme auto se spaním, ALE Olav nám řekl, že jestli chceme teda spát jinde, že musíme jet minimálně 20km daleko, aby to místním farmářům nevadilo. No nic 50 norských korun za parkování jsme museli platit každý den i když jsme spali jinde, ale za tu krásu co nás čekala ve skalách to stálo.
Výšlap ke skalám celekem v pohodě- ani blízko ani daleko. První dojem z jeskyně sem ani nemůžu napsat..Byla tak obrovská, až jsem myslela, že jsme na jiné planetě zvané ,,skála všude kam se podíváš,,.

Cesta ze skal



7a
Začali jsme se rozlejzat v ,,kolmárnách,, , které vedou v levé části jeskyně. Akorát jsme stihli nějaké 6ky + 7a+ na flash, když v tom začalo prát slunce do stěny. Udělali jsme chybu, že jsme vyrazili do skal až kolem 9té. Ve 12h už svítí do levého sektoru, kde vedly cesty pro mě. Po této chybičce jsme se rozhodli, že budeme vstávat v 6h ráno a užijem si pořádně jeskyni. Spali jsme kdesi asi 5km od kempu u jezera. Sice se sem každý večer jezdili koupat rodinky, kamarádi a partneři, ale jinak byl klídek.

Největší skokan u jezera

Díky brzkému vstávání jsme si užívali minimálně 2hodiny jeskyni jen samy pro sebe :). Když už jsem se trošku otrkala, dovolila jsem si nalézt do dlouhatánského 7c+, cesta krásná, ale pro menší bouldr, kde zmizí nohy, nad bouldrem rozpaž na takzvaný ukřižování a výlez po oblejších chytech jako sladká tečka na konci. Dala jsem do cesty celekem 3 pokusy a na ten třetí to padlo. Měla jsem obrovskou radost, že jsem si něco v této krásné oblasti vylezla. Pak jsem během dnů zkoušela za Adamem nějaká 7a a 7b na flash. Nalezla jsem o do dalších 7c a 8a, ale to už se tolik nedařilo. Zato Adam to tu kosil jednu cestu za druhou 2x 8a+ PP a spoustu dalších cest. Báječně jsme tu zalezli a užili si krásy Norska. Ve Flatangeru jsme potkali také spoustu lezeckých hvězd jako AO, J.Schubert,Ch.Durif, A.Megos.

Papparazi Megos+Adam
Kdo jste ještě v Norsku nebyl, včele doporučuji. Jak jako výjezd na dovolenou nebo lezecky.
Aby jsme cestu zase rozkouskovali stavili jsme se ještě do Granitgrottan, kde měl A. rozlezené 7c+, bohužel nás předstihl déšť a spousta cest bylo mokrých. Všechno nám však vynahradil zážitek, kdy jsme se setkali se slavným spisovatelem Jo Nesbo. Zpočátku jsme neměli tucha kdo to je, prostě týpek co leze vedle vás, normálně s váma kecá atd.. Akorát jsem Adamovi pořád říkala, že mi někoho připomíná. Jenže jak by řekl Adam, mám asi takovou uchylku, že mi někdo pokaždý někoho připomíná, tak jsme na to nebrali zřetel a lezli dál. Když jsem však lezla nějakou cestu slyšela jsem, jak se s ním Adam dole baví a když mě spustil dolu, týpek už odešel. Tak jsem se ptala A. o čem se bavili. Prý, že byl v Praze na nějaké tiskovce, že je spisovatel a byl tam i někde lézt. No, a bylo mi to jasný. Pro jistotu jsme žhavila dráty internetu a potvrdil se mi fakt, že to byl on. Měla jsem ještě nutkání běžet za ním na parkál, ale zase sem nechtěl trapčit. Tak jsme mu akorát z domu napsali email, že jsme si to uvědomili až když odešel o koho šlo, a že jestli ještě plánuje dojet do Čech tak ho provedem po našich píscích.
A ještě k tomu lezení něco málo. Poslední den jsme zajeli do Vindonu, oblast, kterou nám doporučil týpek co byl s Nesbem. Oblast krásná, ale myslím si, že dost neznámá. Na to, že to byl poslední den lezení tak jsme byla mile převapená, protože se mi podařilo dát 7a,7b,7b+ na flash a ještě jedno 7c na PP. Krásné zakončení výjezdu. Na večer jsme přejeli poblíž trajektu a v 8h ráno tradá domů,


Měli jsme se krásně :)